Atifan mi poslal článeček kde je hlavním"hrdinou" Citroen BX...:
Kdysi někdo, už nevím kdo, napsal knihu "Vejce a já" určitě jí všichni znáte. Tohle co budu psát já by mohlo mít podobný název jen to nebude o vejci ale o Citroenu BX.
Asi někdy před vánoci jsem se dostal do situace kdy mé druhé auto dojezdilo. Před tím to byla škodovka po otci a pak jsem si z bazaru koupil docela solidní Opel Vectra.
Docela lítala ale také měla již svoje roky a to se začalo projevovat na karoserii, tlakách v motoru, vyčochtaném řazení apod…
Jak už to bývá známý má známého atd., atd.,
Dostala se mi do ruky, nebo mi bylo nabídnuto auto nové. No nové, prostě zase ojeté.
Když jsem ho poprvé viděl tak se mi docela zalíbilo, když jsem se svezl bylo to docela fajn a když jsem ho řídil už jsem ho chtěl mít.
Slovo dalo slovo a já stěhoval věci z Vectry do Citroena nafasoval papíry a začal jsem se s ním sžívat. Pomalu jsem pronikal co kde jak funguje, co na co je apod.
Stejně tak jsem ale začal zjišťovat i jeho nedostatky, nebo spíše bolavá místa v rámci jeho stáří. K auto jsem dostal něco jako příslib, že je hromada náhradních dílů a že tedy nebude problém cokoliv sehnat vyměnit apod.
Díky tomu se naskytla možnost mít vrak bez motoru za cenu cca 2000,- který byl v černém interiéru, elektrice atd. "Mého" citrouše v té době bolela ramena a tak jsem to bral jako výhodnou koupi hromady náhradních dílů, včetně právě těch ramen, která byla ve výborném stavu. Nepočítaje přehození interiéru a dalšího jiného vylepšení. Docela jsem byl natěšen jak malé dítě. Jelikož když jsem se na BXclubu poohlížel po náhradních dílech věděl jsem, že zbytek prodám a prakticky se tím zaplatí celý vrak i kdybych dal ceny takřka za hubičku.
Tím spíš bych se zbytku dílů zbavil. No dá se říci, že to bylo vymyšleno přímo skvěle.
Už přesně nevím, kdy se celá akce na stažení to vraku uskutečnila, ale pamatuji si jen to, že byla zima a naštěstí sníh ne. Celá akce se měla odehrát na večer potom co majitel dorazí z práce. Auto se mělo hodit na tyč acca 20km stáhnou ke mně na chatu.
Akce vznikla ze strany mého souseda, který mi vlastně i to "mé" BX na ježdění dohodil. Celé mi to připadalo jako akce hurá ale na druhou stranu jsem předpokládal hladký průběh.
Vraku chybělo kolo, tedy dodá se kolo zapojí na tyč, zkusí popotáhnout a tradá na silnici. Při pomalé jízdě jsem se viděl i s nákladem nejpozději ve 22 hodin na chatě a úplně nejpozději v 23 zpět v Praze. Pro jistotu jsem sebou stáhl ještě kámoše škorpiona, jelikož je to všeuměl všeho druhu a navíc i já jsem předpokládal jisté problémy.
Problémy přišly hned v první půlhodině co jsme pro auto přijeli.
Skládací tyč která se sehnala na vlečení, měla jaksi v nějakém divném stavu pojistky, tedy její samotné složení zabralo cca 20 minut. Potom nandání kola a uchycení některých dílů abychom je netáhli vyloženě po zemi. Suma sumárum asi po hodině a půl se uskutečnilo první popotažení. Vrak se hnul, byl sice na břiše, ale slušně nad zemí tak, aby se dovezl do cíle.
Domluvili jsme si nějaké signály a do vraku jsem dal řidiči baterku, že jako kdyby něco aby začal blikat. Pomalu jsem auto táhl na silnici ze stodoly. Když jsem byl na silnici zkoušel jsem brzdění a hledal nějakou optimální rychlost s ohledem na zátěž za sebou a s ohledem na motor "svého" citrouše. Tedy já s dalším citroušem na tyči a za námi ještě jeden vůz se škorpionem jako jištění.
Když jsem tak nějak našel optimální rychlost začal jsem se uvolňovat. Konečně si jsem zapnul i rádio a hledal cigarety. V zápětí ale vše přešlo. Ve zpětném zrcátku jsem viděl jak škorpion bliká jak pominutý a stejně tak i řidič za volantem vraku. Panebože co se zase děje?
Pomalu jsem dobrzdil a vystoupil z auta.
Jak tak koukám na stříbrné BX na tyči, bylo mi divné proč se tak jakoby kymácí ze strany na stranu. No když jsem tyč překročil pomalu mě trefila mrtvice jelikož to už jsem viděl i škorpiona jak nese právě upadlé přední kolo.
No nebudu vám tady rozepisovat celé asi tři hodiny, jak se to dávalo do kupy, jak jsem s baterkou mrznul na silnici a odháněl kolem jedoucí auta, aby se nestala nějaká nehoda a jak mi bylo pomalu do pláče. Prostě stalo se to, že ten kdo vykuchal motor vyndal i poloosy. Čehož jsme si nevšimli a tedy náboj kola držel pouze rez, který povolil. Jen škoda, že až na silnici. Za pomoci redukce z různých podložek a šroubů se nám podařilo (právě diky škorpionovi - já věděl proč ho na tuhle akci beru sebou) dát to do pojízdného stavu.
Ovšem já byl už zmrzlý a vzteklý a pevně rozhodnut, že vrak vrátím.
Nedaleko místa co se toto vše odehrávalo jsem se pak s vrakem na tyči otočil a to tak že prakticky vlál na tyči. Možná by i na tu chatu nakonec dojel, ale už jsem byl v takovém stavu, že jsem to nechtěl dál riskovat. Auto se stáhlo zpět do stodoly, já si vzal zpět peníze a asi kolem jedné ráno, když už jsem byl v Praze ve vaně jsem se tomu začal smát.
*******
Nějak po tom co mě tohle všechno přešlo a musel jsem si vyslechnout pár připomínek doma, jsem začal uvažovat o tom, jestli citroen je to pravý auto pro mě. Bohužel jsem začal dělat směny po 12hodinách a toho času na nějaké to šťourání v autě moc nebylo. No nějak jsem si říkal, že až bude teplo bude lépe a vcelku jsem měl i nějakou tu představu co a jak vylepším a těšil se na sraz.
Do toho přišli nějaké chumelenice a já onemocněl. Tedy asi týden stálo auto u baráku pod čepicí sněhu. Když mi bylo konečně lépe potřeboval jsem se někam posunout. Auto sice naskočilo, ale rozsvítila se na mě kontrolka od hydrauliky. Obvolal jsem známé a ptal se co a jak. Shodli jsme se na tom, že je to normální, že jí jen asi malinko chybí, jelikož v provozní poloze bylo vše ok. No nakonec to dopadlo tak , že auto nikam nejelo, jelikož jsem se nechal odvézt. To nakonec způsobilo v těchto mrazech vybití baterie.
Když se konečně oteplilo, vyndal jsem baterii a těšil se na to jak svého drahouše zvednu a popojedu kousek k tátovi, kde si doleju LHMku a udělám pár testů. I tak se stalo. A já měl zase fajn pocit. Stále mi leželo ale v hlavě jeho zadní bolavá kola do A a řeči o tom jak se dá vše do kupy. No bral jsem to nějak s rezervou a spoléhal se na to až bude teplo. Docela jsem chápal, že přes zimu se nikomu do ničeho nechce. Mezitím jsem pročetl snad vše na BXclubu a sehnal i knížku. Stále bylo co nacházet a učil jsem se nové a nové věci a součásti celého auta. Jen s časem to lepší stále nebylo.
Začátkem února jsem v práci v garáži narazil na jednoho človíčka, který se strašně divil tomu, že když jsem nastartoval jak se auto pomalu zvedá. Dali jsme se do řeči a já mu začal vysvětlovat jak to celé funguje a připadal jsem si pomalu jak zkušený citroenář. K tomu jsem přisadil něco co jsem kde slyšel, co jsem kde přečetl a dotyčný z toho měl vcelku zamotanou hlavu. Mezitím jsem drahouše několikrát zvedl a položil na břicho.
Asi další týden na to jsem začal pozorovat za pravým kolem loužičky. Nebyli nějak extrémní i přesto, že když rozlijete dvě deci po hladké podlaze garáže vypadá to jako když vám vytekla půlka nádrže. Obvolal jsem tedy pár známých a snažil se s nimi poradit co to může být. Vše spělo k tomu, že jsem úplná trubka a že jsem to přelil. No trošku jsem tomu nevěřil, jelikož jsem to studoval v knížce a přesně podle toho jak bylo psáno jsem kapalinu doléval. Sice pravda v horní poloze jsem motor nenechal zapnutý, ale to na to zas nemůže mít takový vliv.
Jak jsem již psal díky nedostatku času jsem to nechal, tak říkajíc vyhnít.
Až do té doby když na mě cestou začala poblikávat kontrolka od hydrauliky.
Aha to nebude znamení přelití, ale znamení že chybí už i to co jsem dolil. Udělal jsem si tedy čas a zajel za tátou na zahradu. Zkontroloval přepady z bandy a vše co jen šlo. Až pak jsem se podíval pod auto a našel celý mokrý nosník na pravé straně. Aha to nebude přelití, tady evidentně někde někudy kapalina mizí. Opět jsem si pozjišťoval co a jak a domluvil se ze sousedem z chalupy, že mi to dá dohromady.
No do toho přišel báječný víkend deště se sněhem, zima a vůbec.
Jak na potvoru všechny servisy od známých v okolí buď měli plno a nebo měli na heveru zrovna auto bez náprav a podobně. V tu chvíli jsem začal tušit, že se dostávám opět do situace jako před třemi měsíci. Tedy už jsem to pomalu vzdával a počítal s tím, že pojedu domu vlakem.
Co se stalo? Rozpadl se tak zvaný pavouk, prostě z toho vyskákaly ty hadičky. Po snaze tam sesadit jen tu co prolínala se podařilo vysadit skoro celého pavouka. Asi dvou hodinách snahy mého souseda, vyhaslých kamnech v chalupě a běsu co ve mě bublal, se přes další známé domluvil, že by bylo ideální dostat auto do Hrnčíř a tam to nechat udělat.
Za prvé dají si to na hever budou to dělat v teplíčku a v klídku. OK. Hadičky se propojily různě do sebe, aby netekla kapalina ven a já se modlil ať se drak zvedne. Jo pohoda, auto se zvedlo a bylo připraveno na cestu. Docela mě překvapil a já si říkal co všechno nevydrží a bylo mi ho trošku líto. Přeci jenom jsem si na něj zvyknul.
Tedy jsem dolil asi další dvě decky kapaliny a pomalu si to drandil do Prahy.
V duchu jsem si představoval jak hadičky od přepadů spojené proti sobě pomalu bobtnají.
Když jsem ujel asi 10 km a auto se chovalo stabilně včetně brzd, zase jsem si trochu oddychnul. Říkal jsem si, že to bude ok, že pan doktor bebí opraví a když budou služby ok, tak, že si ho ponechám jako svůj servis.
Dojel jsem na místo, předal auto a vysvětlil, že až to uvidí ať se neděsí. Bylo mi řečeno, že ať jsem v klidu, že už toho viděli…..
Když jsem vyšel ven z areálu kde byl servis, tak jsem si teprve uvědomil jaká je to dálka vůbec na hlavní silnici, natož někam k dopravě. V autě to člověk nějak nepostřehne.
Opět mi bylo pomalu do pláče, když jsem viděl v dálce paneláky a v duchu si říkal tam bydlíš, tam se potřebuješ dostat. Naštěstí pláč se nekonal, jelikož by asi přešel v rampouchy. Jak jsem se totiž ocitl na otevřené cestě uprostřed pole začal do mě mlátit vítr ze všech stran. Dodával jsem si odvahy, že nejsem žádná bačkora, že to už zvládnu a že za chvilku jsem doma.
Opět mě trošku srazilo na kolena to, když přestal fungovat i zapalovač.
Sakra, sakra, sakra, už ani to podělaný cigáro si nezapálím.
Sice to asi nebylo na venek vidět ale v duchu jsem začal šíleně brečet.
Cesta domu byla nakonec nejúspěšnější z celého dne.
Autobus jel asi za deset minut a za chvilku jsem byl na metru. To jsem pak už došel pěšky.
Doma jsem si dal vanu a začal znova o drakovi přemýšlet. V duchu jsem si říkal, že tohle auto mi asi není souzený. Když se nezdařila akce s vrakem smál jsem se tomu se známými asi ještě dva měsíce po tom, ale teď se už nějak nesměji. Už mi na to nějak dochází síla.
Na to abych to dal do kupy nikoho nemám a čas už teprve ne.
Ale stále jsem spoléhal na ten servis uprostřed pole v Hrnčířích a říkal si že to bude ok.
Ráno jsem měl docela lítání a nějak mi to nepřišlo, že nemám auto. Sice jsem si připadal jako vesničan, ale díky technice a mým zkušenostem s internetem a počítači, jsem věděl jak se zeptat kam a odkud chci jet a opravdu mi vše na minutu sedlo. Tak jsem tedy proletěl Prahu asi třikrát křížem krážem dopravou a docela mi ten den uběhl. Nějak jsem zapomněl i na to, že je auto v servisu a že se mají ozvat. Odpoledne jsem vyzvedl kluka ze školy a vyprávím mu co vše včera odehrálo. Došly jsme domu já si udělal kávu a chystal se vydechnout.
Telefon. Á, servis volá. Docela radostně jsem hovor vyzvedl a laškovně se ozval do telefonu.
Je to pan xxx?
Jo, jo, ano to jsem já.
Tak pane máme to na heveru a počítejte tak pět tisíc.
No v tu chvíli mi snad jeden nůž bodnul do zad, druhý pod žebra a zezadu na mě vylil někdo kýbl studený vody.
Cože? Jako tolik, co, proč. Pomalu jsem ani nevěděl co říct.
Myslel jsem, že to jen sesadíte, ne že se to bude dávat celý nový.
No jinak to nejde……….
Takže jsme se domluvili ať to přeruší a volal jsem sousedovi co mi vlastně BX dohodil. Byl právě také v Hrnčířích nedaleko onoho servisu. Tedy jsme se domluvili ať tam zajede a zjistí co a jak. Pak se asi dvě hodiny nic nedělo.
Až pak volal, že je to zpátky jak to bylo, že se to dá posunout ke mně před barák, že se s tím dá i jezdit a že se to nějak udělá, a že ty věci na to seženou a že a že a že………….
Pffffffff. Konec.
Večer jsem jel opět dopravou na noční. Ráno jedu na finančák podat daně a pak hurá do Hrnčíř stáhnout auto před barák. A co bude dál? Nevím.
No podle všeho se to někdy spraví, nějak se to udělá a zase to bude jezdit a …., a ….., a…..
Ale mě už to nebaví já to takhle nechci a nemám na to sílu.
Toho auta mi je na jednu stranu líto.
Má super karoserii i na to, že je to rok 1985. Solidní motor kterej táhne i na úkor toho, že si něco vezme. Sice má trošku přeladěný noty na výfuku, ale zase to nezní až tak tragický. Díra se zalepí, nebo se to vyměný z nějakého vraku. Hmmm, už mluvim, nebo píšu jak ty kolem mě. Nějak se to……, udělá, vymění…. Asi jsem se nechal opět někam unést.
Při slušný jízdě je docela ticho.
Ale podle všeho asi tohle auto pro mě neni.
Docela jsem se těšil na sraz, hodně jsem o nich slyšel, četl i viděl. Přál jsem si, že ho dám decentně dohromady, abych se necejtil tak moc blbě mezi těma vašima super kárama a společně s polovičkou a BXem jsem myslel, že to bude príma povyražení.
No poslední dobou slyším doma ohlasy spíše zcela jiné.
Chápu i to, že to auto něco potřebuje, ale já mu to dát nemůžu. Nemám ani kde.
A pět tisíc za pavouka, to je pomalu třetina toho co jsem za celý auto dal.
To si za ty peníze snad radši koupím kolo.
No třeba to ještě nějak dopadne. Tak zdar, a ať se vám to zvedá. :
ATIFAN
