Každý blížící se sraz ve mně vyvolává skvělé pocity, že zase uvidím někoho, koho jsem již dlouho neviděl nebo se seznámím s někým, s kým komunikuju po chatu na klubu nebo prostě proto, ža zase prožiju něco nového. .....
Setkání příznivců citroenů BX a nyní i renaultů 21 je pro mě vždy aspoň výzvou auto umýt a dát trochu do pucu, aby se líbilo ostatním. Srazy jsou nevšední záležitostí a všem, co chyběli nebo si nebyli jistí, že by se tu bavili, je plně doporučuji. Jak sem jednou zavítáte, nebudete už nikdy dobrovolně chybět. Dá se tu poznat spousta nových lidí, budoucích kamarádů, dozvíte se spoustu rad a návodů a určitě se také dobře pobavíte.
Můj příspěvek bude kratší, než by mohl být, protože jsem byl na srazu jen jeden den, takže moc nevím, co se dělo v pátek a v neděli.
Sobota…. 9:00…. Vstávat….. a dopilovat úpravy vozidla na sraz. Nechtělo se mi vstávat, takže naplánované úpravy před obědem se přesunuly na místo po obědě. Naobědval jsem se s přítelkyní, zajeli jsme do myčky, vyklepali nánosy listí z koberečků a vyrazili z Olomouce do Hranic, vzdálených dlouhých a neúprosných 40 kilometrů. Vyjeli jsme po půl dvanácté. Svítilo krásně a hřejivě sluníčko, obloha vymetená bez mráčků. Asi 10 kilometrů před Hranicemi jsme vjeli do mlhy nebo spíš do mraku, který nás bohužel neopustil až k místu srazu. Motorest, na kterém sraz probíhal, byl naštěstí lehce dostupný a jednoduše nalezitelný i pro ty, kteří (jako třeba já) zapomněli jeho název nebo adresu. Zaparkovali jsme na parkovišti před objektem a vystoupili do velmi chladivých 11 stupňů. Možná bychom i shlédli i ostatní vozidla na parkovišti, ale místní zima nás od tohoto záměru zcela odradila. Motorest vypadal zvenku velmi útulně a uvnitř na nás dýchlo příjemné teplo. 
Vstoupili jsme do salónku, kde už bylo asi 30 lidí z BX a R21 clubů. Po letmém zhodnocení, koho známe nebo neznáme, jsme zasedli na volná místa a rozhodli se objednat si něco teplého k pití. Zrovna se roznášely obědy pro dříve příchozí, takže se hned objevil onen již asi trošku poznaný nešvar paní číšnice v podobě její nechutě k práci s větší skupinou. Naše místa k sezení se jí zdála velmi nevhodná, k čemuž měla hned nepříjemné poznámky (samozřejmě ji chápu, ale mohla být trošku slušnější). Takže jsme se zasunuli pod stůl jako školáci v první třídě a snažili se to moc nekomentovat. I objednávka bílého svařáku byla číšnici evidentní přítěží a komplikací její práce. Ale pak nás celkem překvapila poměrně brzkým doručením objednávky.
Po obědě a příjezdu dalších účastníků se Marty zmocnil slova a řekl něco k organizaci a odpolednímu programu. To už se psala zhruba 14. hodina, takže jsme zaplatili a vydali se na parkoviště, kde začala probíhat diskuze o vozidlech, předávání náhradních dílů a jiných předmětů a poslední přípravy a domluvy na nadcházející spanilou jízdu a slalom. Po zhruba 30 minutách Marty naznačil, že je vše připraveno a můžeme vyrazit. Nesedli jsme do aut a začali jsme se řadit do kolony, která se začala ihned pohybovat a sunout pryč z parkoviště.
Ujeli jsme asi 2 kilometry a zastavili v nějaké průmyslové zóně. Říkal jsem si, že tady není snad úplně ideální místo na focení, i když tu zase nic nejezdí, takže případní kameramani a fotografové nebudou ohrožování projíždějícími auty. Nicméně kolona stála, lidé stáli venku. Osobně jsem asi čtvrt hodiny netušil důvod tohoto stání. po mém výletu do místních keřů za účelem odlehčení přebytečných kapalin v mém těle jsem zjistil, že se vlastně řadíme na prozatím první cvičné kolo slalomu. Kdo chtěl, tak si slalom vyzkoušel a pak se postavil na přilehlé parkoviště a čekal na ostré měření. Slalom se skládal z průjezdu mezi kanystry, parkování a opět průjezdu. I přesto, že trasa byla relativně krátká, dala se tam nasekat spousta chyb.
Po zvládnutí slalomu jsme se vydali na spanilou jízdu. Jízda po průjezdu městem chvíli připomínala spíše šplh mezi zahrádkami kolem udivených zahrádkářů. Ale myslím, že to nikomu nevadilo a brali jsme to jako zpestření jízdy. Po chvilce jízdy jsme zastavili na dlouhé rovné cestě vedoucí do kopce, která sváděla k pěkným záběrům. Někteří fotili, někteří natáčeli a někteří kradli kukuřici pro sebe nebo pro své blízké J.Po chvíli se dala opět kolona do pohybu a po několika minutách se před námi otevřel krásný areál místního lomu.
Zde jsme se seřadili do jedné dlouhé řady vedle sebe. Na focení to bylo ideální místo, protože se dalo fotit ze všech stran, dokonce i někteří odvážlivci vylezli nad lom a fotili jakoby z ptačí perspektivy. Asi po 20 minutách jsem se dali opět do pohybu. Naše jízda probíhala dále po místních vesnicích a krásách hranického okolí. Naší poslední zastávkou byl rekreační areál, který už měl evidentně po sezóně. Aspoň jsme měli soukromí. Teda aspoň na chvilku…. 
Po pár minutách nás překvapil policista na motorce. Zezačátku mu na nás něco evidentně vadilo, ale když zjistil, že je tam sám a nás je víc J a ještě mu někteří začali chválit motorku, změnil tón na přívětivější barvu. Po výslechu a pokecu s účastníky nám popřál hezkého dne a vydal se svou cestou. Po tomto zážitku jsme se vydali zase na cestu. Po cestě se už asi nic zvláštního nestalo, až na pocit Katji, že jí asi něco hoří v autě. Záhada se vysvětlila….. Nevada nasála vzduch z kamionu před sebou a dlouho jej v sobě zanechala, takže hořící smrad byl stále cítit a kamion už dávno nikde. Takže tak nějak jsme dojeli do motorestu, ve kterém jsme začínali.
Zde proběhla večeře, pokec plný dojmů z jízdy a slalomu a poté i vyhlášení pořadí v slalomu. Po vyhlášení výsledků se někteří včetně mě vydali na cestu domů, jiní si sedli do hlavní místnosti motorestu a ostatní se nejspíš domlouvali na večerním a nočním programu.
Celkový dojem ze srazu mám rozhodně dobrý, nebyl jsem na srazu poprvé, takže mám i srovnání s jinými srazy. Počasí nikdo zorganizovat nedokáže, takže to, že bylo zrovna v Hranicích nepřející počasí, se do jediného mínusu počítat nedá.
Nebojím se říct, že se už určitě všichni moc těšíme na další setkání příznivců BX a R21.
REICHD
