Malé ohlédnutí za letošním bx/r21srazem na Slovensku.

Pátek:

Jelikož v pátek byl v České republice svátek, tak jsem se Katkou rozhodl, že i my toho využijeme a pojedeme do ATC Varín již v pátek.  Tak se teda stalo a my vyrazili. Cesta proběhla v pořádku a my „zakufrovali“  až těsně před autokempem. Jak jsme se později dověděli od ostatních, tak jsme v tom nebyli sami. Perlička: Bylo pár případů, kdy některým jejich GPS navigace hlásila, že jedou po poli, ačkoli jeli po krásné čtyřproudové silnici a ačkoli měli v tom GPS nejnovější mapy. J   Důvod byl jednoduchý: Veliká nová továrna na auta KIA motor a na její obchvat byla postavena právě ta čtyřproudovka. …

Takto s malinkým zablouděním jsme tedy dorazili do autokempu, a jak jsme očekávali, byli jsme tam první. V podstatě to byla výhoda, protože jsme si mohli vybrat, kde budeme.  Vybrali jsme si nejbližší bungalov, a jak se později ukázalo, byla to správná volba, poněvadž jsme pak v sobotu tento bungalov proměnili v registrační místnost.  Jenže to až v sobotu. Teď je pátek a my jsme zaparkovali před bungalovem a přemýšlíme, jak si do něj nanosíme věci z auta, když tolik prší a prší a prší. Naštěstí velice brzy pršet přestalo, tak jsme se v poklidu nastěhovali.  Pak sice nezačalo znovu pršet, protože začalo lít jako z konve a my jsme se hrozili, že tak bude i v sobotu. 
Po hodině se začaly roztrhávat mraky a začalo dokonce se i ukazovat sluníčko. A to také již začali přijíždět i další bxáci a bxačky. (Jenyk, Krom, Reichdovci, Renda, Simča a ještě jeden nový člen z Ostravy, jméno si nepamatuji přesně, tuším, že je to Lukaspukas)

 Po vzájemném se přivítání šli někteří odpočívat, někteří šli na večeři do restaurace, a my šli si udělat procházku po autokempu. Při této procházce jsme usoudili, že zde je krásně a že jistě zde nejsme naposledy. Pomalu nadcházel večer, takže i my jsme se přesunuli do restaurace, odkud jsme chodili vítat další přijíždějící účastníky bxsrazu.

Jako poslední přijela skupinka z Polska. Sice měli přijet odpoledne , ale museli z nějakých důvodů odjezd trošku odložit, a navíc cesta místo 5 hodin jim trvala přes 7 hodin.  Zaplnili jsme celou hospůdku a  nastala vzájemná komunikace a seznamování. Teď mne napadá, že jako poslední přijeli filipzovci , tj. Filipza a jeho otec s mamkou . Oba dobře znám a byl jsem rád, že je také na bxsrazu vidím. Družná debata se protáhla až do půlnoci, přičemž jsme ještě dolaďovali pár věcí pro sobotní soutěže, a jiné detaily. Nastává loučení a já se s katkou ubírám spát, jelikož vím že v sobotu bude perný den. Zatím filipzovci zavedli většinu lidí k chatkám, kde pokračovaly alkoholové dýchánky  i s polským osazenstvem. Bližší info asi poskytne asi Marv, který taktéž tyto dýchánky hojně zásoboval pravým moravským vínem.

 

Sobota:

Budíček v 6 ráno a honem do Teska pro pár věcí chybějících pro sraz (lepítka, křídy a ještě něco, ale to není podstatné) A jak jsem tušil, tak Filipza  moc vyspaný nebyl… Šel spát ve 4 ráno. Mno dvě hodinky spánku to není to pravé ořechové. Chudák nevěděl, co jej čeká J . takže hupky hupky do toho Tesca a vzápětí rychle k filipzovi domů pro tiskárnu. Ta byla nejdůležitější.  Rychle fičíme zpátky do autokempinku, kde se to pomalu probouzí k životu. Počasí nám dává najevo, že bude krásně po celý den.

Rychle tiskneme  hlasovací lístky pro soutěže a aby toho nebylo málo, tak jsme se rozhodli, že tyto lístky uděláme i v polštině.
Naštěstí čeština, slovenština a polština jsou podobné jazyky a za pomoci Browara (mluvčí polských bxáků) se to nakonec podařilo.

Nastává devátá hodina a pomalu se začíná rozjíždět registrace. Tu měla na starost Katja a já si až večer uvědomil, že mimo spanilou jízdy byla v podstatě pořád v bungalovu, kde byla paní recepční, pokladní, prodavačkou,a bůh ví co ještě… Naštěstí jí pak šli pomoct dobrovolníci.
Tuším že jsem tam zahlídl Johnyho s Zuzkou jak třídí ceny, které přivezl Boban  a Simča. Kanyzovu manželku a Lupinu, a ještě jednu slečnu, které pracovali na sumarizaci výsledků soutěží. 
Zpět k registracím… Blížila se jedenáctá hodina a začalo se pomalu průběžně chodit na obědy.  Neustále přijížděli další členové, a mezi nimi mne příjemně překvapení: krásná R21 s Technicem a Petersem, kteří přijeli až z dalekého Chebu. Poté vše proběhlo bez problémů a mohl začít úvodní proslov a přivítání, které měl pronést filipza. Malé shrnutí: přijelo 35 aut, a lidí bylo asi 80, ne-li víc.   Tak se taky i stalo a všichni se dle pokynů filipzy rozešli ke svým autům a hurá na spanilou jízdu.

Všichni se krásně seřadili a už se mohlo vyrazit, ale ouha krasavec citroen SM odmítal nastartovat. Ačkoliv nás jeho majitel, tuším že Hornsteiner přesvědčoval, že máme odjet bez něj, že si to zatím opraví, tak se tak nestalo a my všichni na něj čekali, neb si nikdo nedokázal představit spanilou jízdu bez tohoto prozatím nepojízdného krasavce. Už už to vypadalo, že nastartuje, ale nakonec bohužel  nic… Napojili jej tedy pomocí startovacích kabelů na jedno Bx ale bohužel pořád nic. 
Vypadalo to na problém s palivovým čerpadlem. Proto tedy jsme se dohodli, že SM nebudeme trápit, a  necháme jej v kempu a že nelze odhadnout dobu opravy, takže bohužel pojedeme bez tohoto auta.  Mohli jsme tedy vyjet na spanilou jízdu. Nebyla nijak moc dlouhá, ale byla pěkná. Pěkná tím, že jsme projížděli skrz krásnou přírodu.

Po cca 15km jsme dojeli do hor, kde na jednom parkovišti jsme chtěli uspořádat jednu z chystaných soutěží. A tou byl slalom. Ale ouha, jaké bylo naše překvapení, když jsme zjistili, že asfaltové parkoviště je pryč!!! Ano a to tam ještě před měsícem, kdy se vše zajišťovalo, bylo. 
Nastalo přemýšlení, zda slalom uskutečnit. Sice parkoviště bylo teď o dost větší, ale místo asfaltu tam byl udusaný štěrk. Nakonec jsme slalom uspořádali.  Ale s ohledem na povrch parkoviště jsme museli udělat zcela improvizovaný slalom. A to spíše se zaměřením na techniku nežli na rychlost. Všichni kdo chtěli si mohli tento slalom vyzkoušet bez ohledu na typ vozidla.   Na trase bylo nutno objet asi 6 kuželů a pak nacouvat do garáže, přičemž bylo nutno zaparkovat zadní kolem na modré čáře, která byla na zemi.
Aby to nebylo tak jednoduché, tak přitom couvání se nikdo nesměl koukat z okýnka, muselo se použít pouze zrcátek. Také jsme očekávali jak si se slalomem poradí Kanyza a jeho Nissan Terrano II. Kanyza nelenil a šel si na vedlejší parkoviště nanečisto vyzkoušet a natrénovat slalom. Když se vrátil, prohlásil že slalom nepojede neboť by musel každý druhý kužel vynechat. Teď si vzpomínám, že ta tréninková zkouška na tom vedlejším parkovišti, stála Kanyzu málem jeho foťák. Ano, chudák zapomněl že jej nechal položený na přední kapotě a jak zkušebně slalomoval na to vedlejším parkovišti, tak foťák samozřejmě ztratil. Naštěstí jej mu někdo pomohl najít a kupodivu to foťák přežil. 

Nejvíce se slalom líbil Browarovi, ten dokonce to vyzkoušel obráceně projet. Tzn. celý slalom na zpátečku a do garáže již necouvat, ale najet předkem.  Moc se mu to nedařilo. Spíše to byl jen takový pokus. Jelikož všichni co chtěli si slalom projet tak učinili, začali jsme se pomalu připravovat k zpáteční cestě do autokempinku.  

Na tuto cestu mám velice dobrý zážitek o který se s Vámi rád podělím.

Všichni již byli seřazeni a připraveni na odjezd, když mne napadlo že bych mohl jet s někým dřív a na nějakém vhodném místě pak zastavit a natočit na video průjezd spanilé jízdy. Od myšlenky nebylo daleko k činu. Od Simči jsem si zapůjčil kameru, a nechal jsem se Kanyzou odvézt dolů  s hor. Po cca kilometru jsem uviděl krásné místo, tak jsem se nechal vysadit a Kanyza pokračoval směrem dolů s tím, že musí do bankomatu a že se k nám cestou opět připojí. Já tedy zůstal sám v nádherné krajině, kterou jsem neměl čas obdivovat, neboť jsem uviděl, že naše kolona spanilé jízdy se začíná blížit.  Jistě to bude skvělá nahrávka, tedy alespoň mám ten pocit. Ale co se nestalo… Jistě tušíte, co přijde. Já si vesele nahrávám kamerou a po očku si hlídám poslední auto. To by bylo dosti dobrý, abych si nechal kolonu ujet, si myslím. A už je to tady. Vidím konec kolony, natáčím jej. A najednou vidím, jak vzadu  se objeví ještě jeden Citroen.
Tím se svezu dolů, rozhodl jsem se. Vypnul jsem kameru a jdu naproti tomu citroenu. Jaké bylo mé překvapení, když sem zjistil, že tento citroen Xantia vůbec nepatřil k nám, a vesele si to profičel okolo mne. Mno a bylo to tady… Zůstal jsem sám v krásné krajině a já najednou měl čas ji natáčet. Ale tomu všemu není konec. Když jsem byl spokojen, že mám na kameře, co jsem chtěl, tak jsem udělal to, co  by udělala většina z vás.
Vytáhl jsem mobil a chtěl  jsem, že zavolám Filipzovi . Bohužel to jsem jenom chtěl. Nějak jsem  zapomněl, že v horách není všude signál.  Co teď? Nic nezbývalo, než jít dolů pěšky do nebližší vesnice a doufat, že tam bude signál. Zkoušel jsem stopovat a záhy se mi podařilo zastavit jednoho fiatka, se kterým jsem se svezl na začátek té vesnice. Dál prý nejede, neb bydlí právě tady. Inu co, řekl jsem si, pořád lepší jet 5km stopem, než to jít pěšky. Rozloučil jsem se, poděkoval a jdu vesnicí pomalu dolů. Přitom vytáhnu mobil a hurá, je tu signál. Ha, moje radost končí. Mobil hlásí, že baterka je KO a vypíná se.
No nic říkám si, mám u sebe šéfovo PDA, dám do něj svou kartu a zavolám z něj. Říká vám něco zákon schválnosti? Mně ano, neb po vložení mé SIMky do PDA se mi na display napíše, že pokud chci si zavolat, tak se mi zesynchronizuje moje SIM karta  s adresářem co je v PDA, a že stávající kontakty  budou vymazány. Přemýšlím tedy, co udělat. Smazat kontakty a zavolat si, nebo nezavolat a doufat, že si někdo všimne mé nepřítomnosti.  Po všech úvahách se přikláním ke druhé možnosti a pokračuji v procházce. Vidím velkou sochu Jánošíka, tak i ten skončil v objektivu kamery, a jak tak točím, tak vidím pod Jánošíkem spoustu aut a když vidím jedno fialové, co se nedá přehlídnout (viď Simčo), tak mi srdce zaplesá. Neb jak už jste jistě pochopili, dohonil jsem naši kolonu…
Zcela mimořádně totiž zastavili právě proto, aby se mohli pokochat pohledem na toho Jánošíka. A mně se je podařilo dostihnout tak, že jsem nebyl nijak postrádán.  Prostě skvělý. Byl jsem rád, že jsem šéfovy kontakty nesmazal, neb by bylo zajímavé, kdybych zavolal filipzovi a on by mi řekl, ujdi 200 metrů a my jsme tady,  hihihi. Tolik můj jistě pro někoho úsměvný zážitek.

Zbytek spanilé jízdy proběhl zcela bez sebemenších problémků, a tak jsme v poklidu dorazili zpátky do autokempu.  Zde začala hlavní soutěž o nejhezčí auto, dále soutěž o nejčistější motor a největší bordel v kufru Největší problém byl vysvětlit polákům, co že to je vůbec za soutěž. To se nakonec podařilo, zasmáli se za naši kuriózní soutěž a již se začalo hromadně soutěžit.

Dále průběžně jsme rozjeli další soutěž. A tou byla hod BXkoulí naplněnou pískem. Tato soutěž se setkala s kladným ohlasem a jistě i příště ji uskutečníme. Děkuji tímto PaM-ovi za zapůjčení této speciálně upravené BXkoule. Házeli muži, ženy a také i děti. Proto se musely poněkud upravit kategorie, jinými slovy přidat, aby i ženy měli svou vítězku. A když už ženy, tak proč ne děti, ne?  Nastává podvečer, soutěže končí a v našem bungalovu se počítají výsledky, připravují ceny.  Někteří hladovci jdou večeřet. PaM je opět plně zaměstnán opravami a údržbou koulí. A  děti se již skamarádily a dokonce jazyková bariéra mezi nimi zmizela. Je zajímavé je pozorovat, jak si dokážou vysvětlit nevysvětlitelné. Holt děti.

Blíží se sedmá hodina a s ní vyhlášení výsledků. Všichni se sešli u našeho bungalovu a tak nezbývá než začít s vyhlášením. Slova se ujímá Filipza , ten ovšem po dvou přednesených větách se zasekává a je potřeba vyměnit vyhlašovatele. Zastupuje jej Katja. A již jsou známy první výsledky. Začínáme hod koulí. Děti, ženy a nakonec muži. Slalom. To už se opět ujímá slova Filipza a vydrží už bez jakéhokoliv záseku až do konce. Slalomové ceny jsou předány. Nyní bordel v kufru a čistý motor. Nakonec se vyhlašuje nej auto. Žádné překvapení se nekonalo. Vyhrál citroen SM od Hornsteinera , druhá skončila Simča a její fialové BX a třetí místo patří do Polska členovi s bílým BX16V.

Jelikož už je tma a někteří musí jet domů, nastává loučení. Zbytek lidí, co ještě nejedlo, jde na večeři do restaurace. Jsem mezi nimi. Hlad a únava dělá své. Po dobrém gulášku se o to víc hlásí únava,  a tak se spolu s Katjou se všemi v restauraci loučíme a jdeme spát.

 

Neděle:

Ráno se probouzíme do opět slunečného dne. Bohužel ale my musíme odjet již dopoledne, takže se pomalu balíme, do notbuku si stahuji fotky od Kroma a Rendyho.  Zastavují se u nás rozespalí Marv s Lupinou, Filipza , Krom a jiní… a my se dovídáme, že byl v noci oheň a u něj byla naražená Černá hora, opékaly se škekáčky a bylo prostě fajn.
Mezitím jsme se sbalili, předali bungalov správci autokempinku a po vzájemném rozloučení vyrazili směrem domů.

 

PS: na závěr chci poděkovat Filipzovi a jeho rodičům za krásné zprostředkování tohoto BX/R21srazu, Bobanovi za zajištění hodnotných cen u našeho sponzora AUTOBENEX ( www.autobenex.com),  rovněž i Simče za zajištění hodnotných cen,  a ostatním za příjemnou atmosféru, která tady vládla po celý víkend.

 

PPS: co na závěr? Bylo tu fajn a jsem moc rád, že i já jsem se tohoto srazu zúčastnil, a už se těším na příští sraz, který se nejspíše bude konat na Liberecku.